„Je těžké nás zvládnout. Jsme moc hluční. Jsme na obtíž. Nedá se s námi vydržet.“
Pocity, se kterými zápasí Michal a Michaela Štěpánkovi, jejichž synové Vojta (6) a Filip (4) žijí s Hunterovým syndromem. Vzácným onemocněním, které způsobuje hyperaktivitu, selhávání orgánů a následné úmrtí v 15–20 letech života. Z panelákového bytu se Štěpánkovi po zjištění diagnózy provizorně přestěhovali do Dolního Újezdu u Litomyšle a paralelně začali stavět nový dům ve vesničce u Pardubic. Kvůli dostupnosti zdravotní péče a kvůli tomu, že je v nové vísce nikdo nezná. Svůj nový dům na začátky i konce začali stavět mimo oči svých známých. S vůlí prožít zde v následujících letech své nejhezčí i nejnáročnější životní chvíle.
Právě Štěpánkovy letos podporuje Hudba pomáhá – sousedská benefice party kamarádů, která podobné příběhy v regionu nachází již 19. rokem. Ale to teď není důležité… Důležitější je to, co se letos na pozadí její koncertní šňůry odehrává…
Se začátkem sezóny se totiž v jeden den podařilo zkoncentrovat hned několik rozhovorů v médiích. Ještě ten den volal starosta Dolního Újezdu: „Dobrý den, právě jsem slyšel Rozhlas – posíláme vám finance na to, co pro Štěpánkovy děláte. Chtěli bychom vám nějak pomoci.“ Pár chvil poté se rozezvonil telefon znovu. Tentokrát se slovy: „Dobrý den, jsem dolnoújezdským farářem a viděl jsem Události. Mohl bych pro Štěpánkovy uspořádat v naší farností sbírku?“
Tři dny na to se Hudba pomáhá vydala na koncertní šňůru. Životnímu příběhu Michala a Míši ve stoje, v slzách a s ohromnou úctou aplaudovaly vyprodané sály napříč Pardubickým krajem… Na vysněnou senzomotorickou zahradu Štěpánkovým návštěvníci koncertů přispěli více než jeden milion korun. S každým dalším laskavým setkáním v divadelním foyer, s každým dalším vřelým pozdravem na ulici, s každým dalším podporujícím pohledem sousedů přicházelo uvědomění:
,,Vždyť my se stěhovat nechceme, chceme tu zůstat s vámi…“
A tak Hudba letos přinesla mnohem víc než milion. Během půl roku stráveného na zkouškách orchestru, soustředění v lese a hlavně v sálech zaplněných účastnými a nesmírně vstřícnými sousedy Štěpánkovi poznali, jak moc si jich okolí váží, jak velkou podporu jim dokáže dát. „Na to jestli se dokážeme přestěhovat, jestli zvládneme zase začínat od začátku, jsme se sami sebe ptali už delší dobu,” popisuje maminka Michaela Štěpánková. „Nový začátek byl tím, co jsme si před lety nejvíce přáli, a nakonec z něho dostali největší obavy… Pak přišla Hudba a s ní poslední kapka v rozhodování. Nechceme opustit to co máme tady – rodinu, přátelé, skvělou školu, a také sousedy, kteří nás nikdy za nic nesoudí. Člověk nemusí dojít až na konec cesty, aby se mohl vrátit domů. A my konečně víme, kde to doma máme. Děkujeme… Nikdy jsme si nemysleli, že by nás někdo mohl takhle srdečně brát. Nemůžeme odejít.“ uzavírá vyprávění s dojetím.
Překvapením večera byl i Míša Tereska, kterého Hudba pomáhá podpořila v roce 2019. Devatenáctiletý sportovec s dětskou mozkovou obrnou letos zazářil na Evropských paralympijských hrách mládeže, kde se stal mistrem Evropy v hodu diskem. „Rozhodl jsem se svůj sportovní úspěch proměnit v peníze,“ říká Míša. Za každý milimetr svého nového českého rekordu 12,07 metru daroval jednu korunu. Výslednou částku zaokrouhlil na 20 000 korun, „aby se to lépe počítalo,“ dodává s úsměvem jeho tatínek.
Novostavbu u Pardubic Štěpánkovi prodají. Ač je v uplynulých letech stála nezměrné množství úsilí, zůstanou v Újezdu. Senzomotorickou zahradu, na kterou festival získával finance, tak postaví mezi svými. Zůstanou doma, protože Újezd je Újezdem právě s křikem ze Štěpánkovic zahrady a Vojtovým ,,pá pá“ na všechny kolemjdoucí. Pro nikoho nejsou moc. Nikoho neobtěžují. Všichni projíždějící traktoristé i popeláři na Vojtu a Fílu s úsměvem mávají. Štěpánkovi jsou tu šťastní.
