Už hodinu před začátkem koncertu se před M-klubem objevilo několik lidí, kteří byli nedočkaví, přišli s námi zahájit festival a podpořit handicapovaná dvojčata Honzíka a Ráďu Jiskrovi. Při vstupu návštěvníci obdrželi naše noviny, které představují nejen náš organizační tým a letošní rodinu, ale přinášejí také informace o doprovodném programu nebo o tom, jak se daří Michalce, kterou jsme podpořili v loňském roce.

Ve volném čase se lidé zastavovali u nových panelů s názvem „Jak se šije festival”, které jsou plné fotografií spojených s přípravami festivalu. Každý zde mohl zanechat vzkaz pro Hudbu a také si přečíst řadu informací o historii festivalu, jeho organizátorech a úspěších. Lidé mohli také nahlédnout do našeho obchůdku, kde se objevila nová edice žluto-modrých triček, batůžků či srdcožek, které jsou letos „spojovací”.

Po osmé hodině se na pódiu objevila s nadšením skupina lidí. „Dobrý večer přátelé! Začíná jedenáctý ročník benefičního festivalu Hudba pomáhá. Letos podporujeme Honzíka a Ráďu Jiskrovi z Dolního Újezdu. Věřím, že jste naladěni na naší hudbopomáhací vlně, tak si pojďme teď společně všichni užít první koncert,“ zahajuje večer Karel Telecký, jeden z organizátorů festivalu. Na tyto slova plynule navazují první tóny skupiny Dědovy blechy, která právě na našem festivalu zakončila své působení. Mimo jiné v této kapele působil i ředitel našeho festivalu Vojta Sedláček, kterého tedy mohli účastníci vidět v jiné pozici, než jak jsou na něj zvyklí.

Když se předskakující skupina rozloučila, představili jsme rodinu, které letos pomáháme. Na pódium přišli v kompletním složení. Dvojčata Ráďu a Honzíka s maminkou přišli podpořit také tatínek a sestra Andrea, které sourozenci říkají Ajka. „Na koncert jsme se moc těšili, ale byli jsme také nervózní. Kluci jsou zvyklí chodit brzo spát a nemají moc rádi hluk, tak je to pro ně náročné,“ uvedla maminka Věra Jiskrová. Bylo vidět, že chlapci byli nesví z hlučného prostředí, ale nakonec to vše za podpory rodiny zvládli.

Moderátor večera Karel Telecký vyzpovídal na pódiu nejen maminku, ale i sestru i tatínka. A jak vzpomíná sestra Ajka na první okamžiky s Honzíkem a Ráďou? „Devět let jsem si přála sourozence. Chtěla jsem hlavně, aby to byli bráchové, aby mě mohli chránit. Největší zážitek pro mě proto byl, když mamka kluky dovezla z porodnice a mohla jsem si je poprvé pochovat. Předtím jsem je totiž vídala jen v inkubátoru.”

Po představení rodiny čekala nejpříjemnější část večera. Rodina Jiskrových přebírala šek s částkou, kterou se podařilo díky tomuto koncertu získat. Samotné předání připadlo na hosta večera, kterým byl Michal Hrůza. „Mám radost, že tu všichni dneska můžeme být a že mohu zahrát pro rodinu Jiskrových. Společně se nám pro kluky podařilo vybrat neskutečných 80 000 korun,“ řekl s úsměvem. Poté už následoval samotný koncert. Celý sál vřel neskutečnou energií a nadšením. Všichni zpívali společně se skupinou nejen nové písně, ale i ty starší. Když nastal čas se rozloučit, lidé hlasitě tleskali a podařilo se jim vyžádat si tři přídavky.

Koncert se líbil dokonce i Honzíkovi, který se s rodiči na vystoupení díval na chodbě. Rodina nám prozradila, že doma poctivě na tento večer naposlouchávali písně Michala Hrůzy. Některé z nich totiž patří mezi oblíbené chlapců. Pouze Ráďa musel zůstat ve vedlejším sále, protože hůře snáší hluk. Ale vůbec ho to nemrzelo, spíš naopak. Byl spokojený, poslouchal koncert potichu od vedle a po celou dobu jezdil napříč celým sálem.

Po přídavcích už ale hudebníci z pódia zmizeli a rozloučil se i organizační tým: „Děkujeme přátelé. Koncert jsme si s vámi moc užili a doufáme, že zachováte festivalu

přízeň i v budoucnu. Mějte se krásně a sejdeme se společně na dalším koncertě!“