V běžném životě Domča pracuje jako zdravotní sestra a potkat se s ní můžete u paní doktorky Eliášové na ortodoncii v Litomyšli. Co se týče koníčků, její zájmy jsou hodně různorodé. „Kromě festivalu Hudba pomáhá, který na podzim hodně plní můj volný čas, se asi dva roky věnuji dobrovolným hasičům, trávím hodně čas s rodinou a naším milovaným pejskem a hlavně pořád poletuji někde s přáteli,“ říká Domča.

K festivalu se přidala společně s Karlem Teleckým a skupinou Parkoviště pro velbloudy v roce 2013, když jsme pomáhali Eriku Pecháčkovi z Pardubic. Od té doby se projekt Hudba pomáhá podle ní hodně posunul: „Festival se mění každým rokem, vypracovává se pořád na lepší a lepší úroveň a do řad organizátorů se přidávají profíci v různých odvětvích, takže se jednotlivé sekce dostanou zase o chlup výš. Když festival končí, pokaždé si říkám, že příští rok už rozhodně nemáme návštěvníky čím překvapit, ale ono se vždycky něco najde.“

Během svého působení v našem týmu si Domča vyzkoušela hned několik různých funkcí. „Nejprve jsme s Evčou Pakostovou rozjížděly obchůdek, kde si návštěvníci mohou koupit naše trička, bloky, zrcátka nebo třeba oblíbené srdcožky. Před dvěma lety jsme se ale rozdělily, Evča teď šéfuje obchůdku a já se nějakou náhodou dostala k sociálním sítím. Moje současná funkce je vkládání příspěvků a fotek na sociální sítě festivalu, aby fanouškům nic neuniklo,“ popisuje.

Do budoucna by Domča festivalu popřála, aby si udržel svou vysokou úroveň a aby se k jeho plánování přidávali stále noví a noví nadšenci, které baví pomáhat druhým. „Na festivalu se mi líbí, že to dělají samí srdeční lidé, kteří rozdávají úsměvy na potkání. Mezi nimi je také spousta mých známých a přátel. Zároveň je úplně úžasné, jak se k nám neustále přidává více a více lidí. Před pěti lety jsem v týmu znala každého a teď je nás tolik, že to snad ani nejde,“ říká s úsměvem.

A co by vzkázala všem pravidelným návštěvníkům nebo lidem, kteří se na naše koncerty teprve chystají? „Přijďte, posaďte se, nasajte krásnou vánoční atmosféru a tu si pak při odchodu vezměte i s sebou domů. Mějte se rádi a pomáhejte, když vidíte někoho kolem vás, kdo to potřebuje. Nabídněte pomoc babičce s nákupem, nebo jí třeba jen otevřete dveře. Za ten úsměv to přece stojí, ne?“