Hudba pomáhá

Třináctý ročník festivalu je za námi!

Ačkoliv se to zdá jako teprve nedávno, kdy hudebníci z Parkoviště pro velbloudy zahájili třináctý ročník benefičního festivalu Hudba pomáhá, všechny koncerty jsou již za námi. Ten poslední již tradičně proběhl 25. prosince ve vysokomýtském Šemberově divadle a jeho výtěžek byl letos věnován Míšovi Tereskovi z Chrudimi, který trpí dětskou mozkovou obrnou.

Návštěvníci na koncert dorazili s velkým předstihem. Hned od začátku se ve vzduchu vznášela sváteční nálada a lidé byli rádi, že mohou podpořit dobrou věc a pomoci tak někomu, kdo to opravdu potřebuje. Lidé se již tradičně nahrnuli do obchůdku, aby si zde zakoupili poslední kusy letošních srdcožek. Mezi prvními dorazili i Tereskovi, kteří nadšeně pozdravili všechny organizátory.

Na koncert se přišla podívat také rodina Mikuleckých, kterou jsme podporovali v roce 2016. Všichni si také zakoupili nové ponožky a přidali se k ostatním návštěvníkům obdivujícím panely s historií benefičního festivalu. Na koncertě se objevili mimo jiné i Hermanovi, které si fanoušci Hudba pomáhá mohou pamatovat z loňska.

V sále to těsně před začátkem samotného koncertu šumělo napětím a návštěvníci se již nemohli dočkat, až hudebníci vkročí na pódium. Když sál konečně potemněl, všichni ztichli a napětí ještě stouplo. „Dobrý podvečer, Vysoké Mýto! Vítejte na třináctém ročníku našeho benefičního festivalu Hudba pomáhá. Jsme moc rádi, že jste s námi a že se koncert opět podařilo úplně vyprodat. Děkujeme!“ přivítal všechny přítomné Karel Telecký.

Návštěvníci se dočkali jak tradičních vánočních melodií, tak i zcela nových písní. Sváteční atmosféru navíc dokreslovala také vánoční výzdoba a barevná hra světel, která rozjasnila celý sál. Na pódiu se postupně vystřídali všichni zpěváci a zazněly pomalé tóny, ale návštěvníky poté brzy rozhýbaly i rychlejší melodie.

Pak už hudebníky z Parkoviště pro velbloudy na pódiu vystřídal letošní čestný host v podobě muzikantů z Cimbálové muziky Jana Dostála. Ačkoliv zahráli i několik pomalých tesknějších houslových melodií, diváky nadchly především rychlé písně, které roztleskaly celé publikum.

Na pódiu se naposledy objevila také rodina Tereskových se synem Míšou. Ten nejen že s maminčinou pomocí přišel do sálu po svých, ale opět rozesmál celý sál, když svými trefnými poznámkami odpovídal na otázky organizátorů. „Mám s sebou maminku Ivu, sestru Elišku, mého tatínka Michla a vzadu sedí taky babička s dědou,“ představil Míša celou svou rodinu.

Téma se brzy stočilo na sport, jelikož Tereskovi jsou hodně sportovně založení. Michal Tereska také vysvětlil všem návštěvníkům, v čem spočívá Míšův handicap, a popsal, jak to u nich doma funguje: „Naším cílem je Míšova maximální soběstačnost, k tomu směřujeme již odmala. Chceme, aby byl v budoucnu samostatný a s malou dopomocí zvládl všechno, co si bude přát. Míša to nemá jednoduché, ale snažíme se ho co nejvíce podpořit.“

A co za letošní výtěžek Tereskovi chlapci vlastně pořídí? „Zaprvé je to nový vozík, zadruhé speciální vana s dvířky, kde se budu moct koupat sám bez pomoci rodičů, a zatřetí, pokud něco zbyde, mi rodiče zaplatí lázně,“ řekl Míša. Šek rodině přišla předat Dominika Vaňousová, která se v organizačním týmu stará o sociální sítě a příležitostně ji můžete potkat také v obchůdku. Dohromady se letos ze vstupného podařilo získat 296 396 korun, což Tereskovým pokryje vše, co si pro Míšu přejí. K celkovému výtěžku přibude navíc ještě výtěžek ze sbírkových kasiček.

„Máme velkou radost, že jsme mohli být součástí festivalu Hudba pomáhá. Jsme sice hodně sportovně založená rodina, ale co se tu od začátku odehrálo, je krásné. Je to úplně jiný zážitek než zimní stadion, na který jsme s Míšou zvyklí. Moc vám všem děkujeme,“ řekl dojatý Michal Tereska, když se sálem rozezněl hlasitý potlesk.

Na závěr organizátoři poděkovali všem, bez kterých by koncerty nemohly proběhnout, a připili si na skvělý letošní výsledek: „Na Hermanovi, ať jim to dále chodí, na Mikulecké, ať jim to i nadále tancuje, a hlavně na Tereskovi, ať mají doma pořád hokejovo a ať Míšovi pořídí co největší vozíkovou limuzínu!“

Jelikož závěrečný potlesk neměl konce a lidé byli z koncertu naprosto nadšení, hudebníci se jim rozhodli věnovat ještě několik společných přídavků. Pak už ale opravdu nastal čas rozejít se domů a oslavit zbytek vánočních svátků v kruhu rodinném.