K festivalu Hudba pomáhá vás přivedl náš dvorní fotograf Ivan Krejza, který fotí i Vaše další vystoupení. Jak jste se seznámili?
S Ivanem mě seznámil Hanz Sedlář, což je můj bubeník, a když hrajeme se symfonickým orchestrem, tak pro změnu i dirigent.
Co se Vám na spolupráci s Ivanem líbí?
Ivan je skvělej fotograf a skvělej člověk, takže to vždycky jde tak nějak samo.
Jak jste se dostali k možnému propojení Vašich vystoupení a festivalu Hudba pomáhá?
Ivan pro mě vždy odvádí senzační práci a odmítá si za to nechat zaplatit. Takže o tu benefici mě požádal vlastně na revanš. Nebylo na tom co rozmýšlet. Domluvili jsme se na počkání, Ivanovi ani Hanzovi nedalo moc práce mě přemluvit.
V jednom chatu pro Českou televizi jste uvedl, že si vybíráte, na jakých benefičních akcích budete vystupovat. Jaká jsou Vaše kritéria pro to, abyste takovou spolupráci přijal?
Musí to dělat lidi, co to dělat umí. Benefice a charita mají ekonomická pravidla jako jakékoliv jiné podnikání. A když je nedodržujete, tak proděláte víc, než vyberete. A ani když něco vyberete, tak není vyhráno. Na to už v minulosti dojeli jiní sekáči. Vzpomeňte si jenom na festival Live Aid, což byla zatím největší akce podobného druhu na světě. Rok 1985, vybralo se 280 milionů dolarů. A k těm hladovejm děckám z Etiopie nedorazil ani cent.
V rámci festivalu Hudba pomáhá odehrajete svůj vánoční koncert, který u nás bezesporu patří k nejdéle hraným koncertním projektům. Dokážete odhadnout, kolik už ho navštívilo posluchačů??
Bude to někde okolo tří set tisíc.
Na co se tedy mohou návštěvníci těšit? V čem je pro Vás vánoční tour jedinečná?
Na koncertech hraju, tak jako všichni, dvě až tři písničky z každého alba. Ten vánoční je výjimečný tím, že ve druhé polovině zahrajeme komplet celé album Sliby. Navíc tradičně s podporou smyčcového kvartetu.
Na litomyšlském koncertu Vás bude doprovázet Nostitz Quartet. Jak vznikla tato spolupráce?
Na prvním vánočním turné mě doprovázelo Wihanovo kvarteto, ale na koncert do Zlína dorazili jako záskok Nostici. Dali to bez zkoušky a skvěle. Byla to láska na první pohled. No a letos se mnou pojedou už po pětadvacáté.
Jak se na listopadový koncert v Litomyšli těšíte?
Bude to první letošní vánoční koncert a máme novou sestavu kapely. Takže se samozřejmě těšíme.
Co byste vzkázal Lněničkovým a především Tomáškovi, kterému je výtěžek celého patnáctého ročníku festivalu Hudba pomáhá určený?
Doufám, že bude mít celá rodina díky vybraným financím veselejší Vánoce.
Na jakých dalších akcích se s Vámi mohou fanoušci letos ještě potkat?
Léto jsme si užili na open air koncertech. A stálo to za to. Ze všech disciplín, kterým se věnuju, mi to živé hraní chybělo nejvíc. To, co letos přibylo, je zásadní novinka jménem autorské čtení. Napsal jsem knížku básniček pro děti a jejich rodiče. Jmenuje se to Verše potrhlé a nádherně to ilustroval můj syn Jonáš. A její audioverzi, která je součástí každého výtisku, namluvili moji kamarádi a kamarádky z herecké branže. Každou básničku někdo jiný. Marek Eben, Ivana Chýlková, Hynek Čermák, David Matásek, Kuba Prachař, Jitka Čvančarová, Ondra Sokol, Aleš Háma, Pavla Tomicová a další. Knížka vyšla v září a první náklad se prodal během necelého měsíce.
Kde hledáte inspiraci pro tvorbu nových písní a nové pojetí koncertů?
Muziku dokážu vymýšlet i přes den, stačí, když trochu osolím kytaru anebo si vezmu sluchátka. Jen tak něco mě nevyruší. Nejtěžší je to s texty, na ty potřebuji klid. Nejvíce jsem jich napsal po nocích. I když teď mám doma klid i během dne, stejně je píšu v noci.
A jak to vlastně máte s odpočinkem? Trávíte čas s hudbou, nebo děláte něco úplně jiného?
Ester dostala od Ježíška takovou malou tělocvičnu, takže si tam někdy chodím trochu naložit. Občas si jdu zaběhat, ale radši mám sporty, kde mě do běhání nutí ta sama hra. Jako třeba tenis. Ale dávám přednost squashi. Hraju ho asi stejně blbě jako tenis, ale nemusí se tam chodit tak daleko pro míček. Zásadní jsou pro mě ty klouzací sporty. Takže lyže, snowboard a windsurf.
