Evi, vzpomeneš si, jak ses dostala k Hudba pomáhá?
K Hudba pomáhá jsem se dostala s Kájou už před mnoha lety. To to vlastně ještě ani nebyla Hudba. Pořádali jsme koncerty v Morašickém kostele – tehdy spíše pro naše babičky. To se však změnilo v roce 2013, kdy se Kája potkal s Vojtou Sedláčkem (zakladatel Hudby) a my jsme přerostli v benefiční festival.
Od koncertů pro babičky v Mo- rašicích je k vánoční šňůře, je- jíž sály jsou vyprodané v rámci jednotek minut, celkem dlouhá cesta. Je něco, co si Hudba ce- lou tu dobu uchovává a co je pro tebe důležité?
Hudba si rozhodně uchovává svoji rodinnou a přátelskou atmosféru napříč týmem. Což vzhledem k počtu lidí vlastně nechápu. Když k nám někdo přibude, mám okamžitě pocit, že ho znám už léta. Kolektiv ho bere mile a přátelsky „na první dobrou.“ Je to vlastně jedno z nejbezpečnějších prostředí, které znám.
Čím to je?
Myslím, že důležitou roli hraje fakt, že veškerá činnost je u nás dobrovolná. Zkrátka jen pro radost. Pro opravdu dobrý pocit. A radost roste z radosti. Lidé, kteří tu chtějí být zrátka cítí věci stejně. A to přirozeně vyfiltruje jen určitou bublinu, která si rozumí.
Proč se na Hudbu vracíš ty?
Za tu dobu už je to součástí mého života. Prosinec rovná se Hudba pomáhá. Začínala jsem už ve třinácti, tenkrát s Kubou (kytaristou), jako nejmladší člen. A tak nějak s tím vším rostu. Potkám se tu s lidmi, které jinak celý rok nevidím, a vracím se do místa, kde jsem trávila dětství. Vždycky mě to dobije energií na dlouhou doBu dopředu. Na mrazivé lednové a únorové časy.
Co sis z Hudby za ty roky odnesla?
Uvědomění, jaký je to dar mít zdravé dítě. A jako pro mámu je to pro mě velmi citlivé uvědomění. Myslím, že jsem alespoň trochu pochopila potřeby rodin s handicapem – že mají potřeby úplně stejné, jako my. Cítit, že jsou s někým v partě, že se lidé nebojí je oslovit kvůli těžkému tématu, které visí ve vzduchu. Taky jsem to neuměla. Bála jsem se. A pak jsem pochopila, že právě vyhýbaní se často způsobuje ještě větší handicap než absence nohy.
Vstupenková doporučení naší Evči:
Doporučení číslo jedna: Dát si do kalendáře upomínku na 1. listopad. Tento den pravdielně startujeme předprodej. Když někdo volá druhého, už nic nevykouzlím (smích). Pak máme velmi dobré zkušenosti se službou Hlídací pes. Po vyprodání sálu se díky němu můžete registrovat do seznamu čekatelů na uvolněné vstupenky. Hlídací pes zaštěká hned, jak na vás vyjde řada. Podle jejich počtu se také dobře orientujeme v zájmu o koncerty a můžeme případně nějaký přidat.
