Hudba pomáhá

„Nové výzvy mohou být děsivé, ale nám se zkrátka chtělo!“

Vzhledem k současné situaci je jasné, že letos bude festival Hudba pomáhá velice netradiční, a to jak pro organizační tým, tak i pro příznivce této oblíbené benefiční akce. O tom, jak bude 14. ročník vlastně probíhat, na co se lidé mohou těšit a koho pořadatelé v roce 2020 z výtěžku podpoří, vypráví ředitel festivalu Karel Telecký.

Ačkoliv situace momentálně kulturním akcím nepřeje, 14. ročník Hudba pomáhá nakonec proběhne, i když v pozměněném kabátě. Jak to letos bude vypadat?

Nějak nám ta pošmournost lidských nálad nedá spát. Jasně, spousta věcí se teď dělat nedá. Ale spousta z nich naopak jde a naprosto bezpečně, tak proč se všeho vzdát. Nevzdávání se a hledání možností je přece základem festivalu pro handicapované. A tak jsme si řekli, že současných podmínek spíše využijeme. Proto zveme naše příznivce (a nejen je) na ojedinělý ročník Hudba pomáhá, který proběhne jako večerní pořad a kvůli kterému nebudou muset od vánočních příprav nikam odbíhat.

Na co se tedy lidé mohou letos těšit a jaká bude náplň pořadu?

Dostat podstatu Hudby na obrazovky se pro nás stalo obrovskou výzvou. Od počátku jsme totiž věděli, že obyčejný online koncert není nic pro nás. Náš návštěvník potřebuje pospolitost a na festival nechodí pouze kvůli hudbě, ale také z toho důvodu, že má chuť být součástí něčeho, co přináší štěstí rodinám v nelehké situaci a vylepšuje místo, kde žijeme.

S režisérem Dominikem Kalivodou a rozhlasovými kolegy jsme se proto rozhodli připravit pořad, který dohromady skloubí formát podcastu, lifestyle rozhovoru a klasického koncertu. Navíc je celý obalený do vůně vanilkových rohlíčků, jelikož se s naším týmem na celý den přestěhujeme do mlýna v obci Horky, jehož interiér zdobí krásná kachlová pec. Tam společně vytvoříme jakousi „Hudbí domácnost“, do které na večer zveme všechny, kteří mají chuť poslechnout si zajímavý pořad, a zároveň tím někomu pomoci.

Kdo všechno se v této domácnosti objeví?

Hostitelkami festivalové domácnosti budou naše mámy. Napečou, navaří… Takhle to u nás totiž reálně funguje. Když s týmem někam jedeme, když máme koncert, zkrátka kdykoli to jen jde, vždy jsou připraveny s pekáčem řízků a krabičkou cukroví. 🙂 Mamkám budou v hostitelské roli pomáhat moderátoři Českého rozhlasu Pardubice. Mezi hosty se objeví také festivalová kapela Parkoviště pro velbloudy se smyčcovým triem, dříve podpořené rodiny nebo někteří členové týmu. Speciálním hostem pak bude oblíbený český herec Jaroslav Dušek.

Koho letos z výtěžku podpoříte?

Letošní výtěžek jsme se rozhodli rozdělit mezi speciální školy ve městech, kde naše koncerty standardně probíhají. Tedy ve Vysokém Mýtě, v Poličce a v Litomyšli. Pomoc se tak dostane k dětem, které už návštěvníci z festivalu znají, a dost možná také k těm, se kterými se na pódiu během některého z příštích koncertů setkají. Budou to pěkné návraty a zároveň si tak rozšíříme obzory tam, kde bychom mohli být v budoucnu užiteční.

Proč jste se místo jedné rodiny letos rozhodli podpořit právě vybrané speciální školy?

Ano, je to pro nás netypické. Pro rok 2020 jsme měli tradičně vybranou jednu rodinu, které jsme chtěli výtěžek celého ročníku věnovat. Bývá však zvykem, že se nám podaří získat zhruba 450 000 korun, což při současné jednovečerní variantě neumíme zaručit. A plánovaná rodina přitom nutně potřebuje zafinancovat speciálně upravené auto. Proto jsme se dohodli, že pomoc o rok posuneme, do lepších časů, kdy tento druh podpory bude o mnoho efektivnější.

Na speciální školy padla volba právě kvůli zmíněným návratům a novým obzorům. Získané finance, jejichž výši si v tuto chvíli absolutně nedokážeme představit, mohou využít různými způsoby. Na školní pomůcky a kurzy, na fungování školy, ale klidně i na výlet. A všechny pro ně budou maximálně smysluplné.

Jakým způsobem tedy mohou fanoušci festivalu speciálním školám přispět?

Festival letos chceme dostat do všech domácností, a to si pište, že se nám to povede! Přispět je samozřejmě možné na náš transparentní účet nebo koupí symbolické vstupenky. S paní Šimkovou, která obyčejně obléká naše vystupující, jsme navíc připravili edici rohlíčkových zástěr (vytiskli pro nás dokonce i speciální motiv látky). Evča s Oldou, kteří se většinou starají o předprodej vstupenek, se letos přestěhovali na Moravu a přechutnali sklepy praktické v celé své vesnici. Ze Sklepu u 2 vačic vám posílají své oblíbené Chardonnay.

Lenka ze studia Wwworks navrhla nový vzor ponožek, který se objeví také na všech našich vizuálech. A konečně – se svými kolegy k online ročníku vytvořili nový web s eshopem. Peníze na dobročinnost tedy poputují z každého prodaného výrobku. Místo vstupenky si tak letos na našich stránkách kupte ponožky, zástěru nebo třeba víno. To vše si pak připravte na večer 19. prosince, v 19 hodin si pusťte náš pořad a při poslechu nebo sledování klidně pečte. Ke každému nákupu příznivcům navíc přidáme i cukr od pardubických Kávovin.

V čem je podle tebe letošní ročník odlišný? Má současná situace pro festival i nějaká pozitiva?

Myslím, že určitě ano. Čeká nás úplně jiná činnost, než na jakou jsme byli zvyklí. A s tím souvisí i velké překračování osobních hranic. Pro mě je to třeba o úplně jiném stylu vedení… Ano, někdy tato práce „narychlo“ skřípe, ale mám dojem (a doufám, že správný), že činnost mimo zajeté koleje nás ve výsledku stmeluje. Nové výzvy bývají sice náročné, ale mohou být zároveň i velkou motivací. Za sebe jsem rád, že u nás tomu tak je.

Co naopak vnímáš jako největší „negativum“ toho, že to bude jiné?

Myslím, že na negativa není potřeba se dívat. Ve společnosti to teď sice není úplná pohádka, ale tak to prostě je. Rozhodně to však není důvod pro to, abychom vše vzdávali a seděli doma vzteklí sami na sebe. Vždycky se dají dělat pěkné věci a člověk vždycky může být nějak užitečný. A právě z takových činností pak plyne radost pro všechny zúčastněné.

Kdy jste se vlastně rozhodli podobu letošního ročníku změnit a jak to probíhalo?

Plány jsme změnili s vyhlášením nouzového stavu v polovině října, kdy už byl celý ročník prakticky připravený. Pro většinu členů našeho organizačního týmu to tak znamenalo smést veškerou práci ze stolu a začít znovu, navíc v ještě větším objemu. Hodně to odnesla hlavně komunikace a dramaturgie. Ale zároveň jsme velmi urychlili tvorbu nového webu, která byla plánovaná až na příští rok. Tým komunikace se rozrostl a velký vývoj potkal i merchandising.

Kdo přišel s nápadem udělat Hudbu přes kameru?

Připravit festival v takovéto podobě napadlo v létě Kubu Trpkoše, který obstarává produkční zajištění festivalu. Na rozdíl ode mne, střelce, totiž vždycky má nějaká zadní vrátka. A tentokrát se dost hodila. Společně s ostatními pak stačilo koncept rozvinout a dát mu reálnou tvář.

Byla realizace takového projektu složitá?

To záleží hlavně na tom, jak se na to kdo kouká. Složitosti lze hledat ve všem, ale když se chce… A nám se prostě a jednoduše chtělo.

Jak vůbec funguje příprava festivalu ve chvíli, kdy se tým, který se skládá z více než stovky členů, nemůže scházet?

Řekl bych, že je to naplnění mé noční můry. Musím přiznat, že v tom asi dost plavu (smích). Bylo důležité v pravý čas zatáhnout za brzdu a rozhodnout o nerealizování festivalu v původním záměru. To se povedlo. Od té doby připravujeme akci pro nepředvídatelno a myslím, že se na tom všichni opravdu hodně učíme. Třeba práce na dálku se nám v budoucnu určitě bude hodit.

Co by si podle tebe měli příznivci festivalu z letošního ročníku odnést?

To je snad jediné, co zůstalo stejné – radost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *