Hudba pomáhá

Proběhla první a zároveň i poslední akce 14. ročníku

V pořadí již čtrnáctý ročník festivalu Hudba pomáhá, který byl letos hodně netradiční, jsme slavnostně zahájili v sobotu 19. prosince. První a zároveň poslední akce proběhla v nezvyklém prostředí mlýna v obci Horky nedaleko Litomyšle, ale hlavní roli zde opět hrála kapela Parkoviště pro velbloudy se smyčcovým triem.

Ačkoliv se letošní ročník festivalu několik měsíců připravoval ve standardní podobě, jen několik málo týdnů před začátkem adventu jsme museli jeho program úplně změnit. Stáli jsme tak před otázkou, zda vymýšlet nový koncept, nebo téměř připravený ročník odsunout na další rok. Nové situace jsou však vždy novými výzvami, a jelikož jsme i letos chtěli někomu pomoci, rozhodli jsme se pro tvorbu alternativní verze. A tak začaly velice intenzivní přípravy a celý náš festival se smrskl do jednoho časově náročného víkendu.

Kvůli měnícím se opatřením se vše plánovalo online a dokonce i samotný večerní pořad jsme se rozhodli vysílat živě prostřednictvím obrazovek, aby lidé nemuseli opouštět teplo domova. Omezit jsme ale museli i počet členů našeho týmu, kteří vyrazili na místo natáčení. Aby bylo na sobotní vysílání vše připraveno a na poslední chvíli už se ladily pouze detaily, všechny organizační věci se ve mlýně zařizovaly již od středy.

Nejnáročnějším dnem pak byla samozřejmě sobota, které se všichni tak trochu obávali, ale zároveň se na ni velice těšili. Samotný přenos sice začínal až v 19 hodin, pro štáb, produkci a účinkující to však znamenalo, že na místo musí dorazit již mezi devátou a desátou hodinou ranní. Následovaly také rodiny Hermanových a Tereskových, které společně s našimi mamkami jako první zkoušeli, jak bude vysílání večer probíhat.

Na kapelu Parkoviště pro velbloudy společně se smyčcovým triem čekala zkouška po obědové pauze, po které následoval styling všech účinkujících. S úderem čtvrté hodiny pak přišla i generální zkouška, kde se účinkující pokoušeli vychytat poslední detaily a nejasnosti. Těsně po generálce se o svých pocitech rozpovídal i ředitel festivalu Karel Telecký.

„Největší obavu mám z praktického neznáma. Děláme totiž věc, kterou jsme nikdy nikdo nedělali. Máme sice obrovské technické zázemí, ale já mu vůbec nerozumím a jenom doufám, že všechny ty kabely kolem fungují tak, jak mají. Jako jednu z největších zkušeností letošního ročníku vidím to, že jsme se museli naučit naprosto obyčejné věci, jako jak funguje elektřina a co všechno je kolem potřeba zařídit,“ řekl.

Zároveň Karel blíže nastínil, jak to před vysíláním ve mlýně vypadá: „Při běžném průběhu festivalu se tyhle detaily a nezbytnosti z mého pohledu tolik neřeší. Dnes ale musíme myslet na to, že hrajeme v sýpce, která je zastavěná černými hadry, a všude kolem visí zvláštní zastíněná světla. My proto máme pocit, že to tu vypadá jako po výbuchu, ale pro diváka to na kameře pak působí jako krásný prostor. Těsně před přenosem vím, že to musí dobře dopadnout, že vůbec nic neovlivním a že je vše v rukou těch, kteří mají přípravy letošního ročníku na starosti.”

O půl sedmé večer se celý tým sešel, aby si všichni přítomní popřáli hodně zdaru a úspěšný ročník. Účinkující pak již spěchali na svá místa a k vysílání se připravilo také celé zázemí. A i když se před začátkem vysílání objevil menší technický problém, během něhož stouplo napětí ve mlýně na maximum, všechno se nakonec podařilo úspěšně vyřešit a přesně v 19 hodin mohl odstartovat živý přenos.

Vysílání se podařilo zvládnout na jedničku a kolem půl deváté se postupně všichni začali vracet z natáčení, aby si mohli navzájem sdělit své dojmy a pocity. Členové produkčního týmu pak účinkujícím konečně mohli předat nadšené komentáře a pozitivní zpětnou vazbu od diváků, která v průběhu vysílání postupně přicházela.

K hodnocení pořadu se dostal i režisér pořadu Dominik Kalivoda: „Jak už to tak bývá, během příprav nastaly okamžiky, které nikdo nepředpokládal a my je museli rychle řešit. Celý tým byl ale výborně sladěný a odhodlaný zvládnout jakoukoliv situaci. Musím vyzdvihnout Matěje Doležala s Verčou Kuldovou z dekotýmu, kteří každou chvíli trpělivě měnili každý kousek interiéru tak, aby to na kameře vypadalo co nejlépe, a vyhověli vždy i těm nejnáročnějším požadavkům. Naštěstí ale nebyli jediní. Můj obdiv mají také lidé, kteří mají na starost propagaci a sociální sítě, díky nimž se pořad dostal k tak velkému množství diváků.“

Dominik se rozpovídal ale také o problémech, které bylo nutné těsně před začátkem vysílání vyřešit: „Během zkoušek jsem moc s výsledkem spokojený nebyl, neboť jsme s každým obrazem a záběrem naráželi na omezení, která představoval prostor, odkud se pořad vysílal. Největší adrenalin pak nastal sedm minut před začátkem pořadu, kdy vypadl proud pro přenosový vůz a my museli hodně rychle řešit, kde je problém. V tu chvíli jsem věděl, že před účinkujícími musím dělat, jakože se nic neděje, abych je zbytečně nevystresoval. Vše se nakonec rychle vyřešilo a vysílání mohlo v pořádku a včas začít.“

Ačkoliv byli všichni členové týmu nadšení z toho, jakých ohlasů se večernímu pořadu dostalo, i na těch nejotrlejších se postupně začala projevovat únava. Vše se tedy postupně balilo a uklízelo, jednotliví organizátoři se pomalu rozloučili a rozjeli se do svých domovů, kam je však provázel skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *